Traunstein a Traunsee - Klettersteig

Už dlouho jsme chtěli vzít Zouváka na nějaký ten Klettersteig. Že by to prý chtěl jednou zkusit U Hastrmana u piva jsme se narychlo rozhodli a druhý den už jsme jeli. Zouvák si půjčil věci na jištění a vše bylo připraveno. Vyjížděli jsme ráno v pět. V sedm hodin jsme už vyráželi z parkoviště pod Traunsteinem nahoru. A průběh cesty je popsán v následujícím krátkém článku a zvěčněn v galerii.

Traunstein a Klettersteig obtížnosti D (červen 2010)

Traunstein 1691m.n.m. Nejbližší větší hora dosažitelná autem za hodinu a půl z Vyššího Brodu. Můžete si vybrat ze tří cest různých obtížností. A není to žádná procházka po rovině. Náš kamarád Venca (Zouvák) už dlouho toužil zkusit nějaký ten Klettersteig v Alpách. Vybrali jsme mu Traunsee - Klettersteig, který sice není dlouhý(150 výškových metrů), ale za to Vás svojí obtížností prověří - je to stupeň D. Je to nejtěžší z těch tří cest. Tato trasa se nazývá Hernlersteig a stoupá stále prudce vzhůru. Sama tato cesta se už dá nazvat lehčím Klettersteigem. Ve výšce 1500m.n.m. se odbočuje na Traunsee - Klettersteig. To už ale máte za sebou 1100 výškových metrů. Docela dost na poprvé. Oblékáme se do sedáků a nastupujeme do železné cesty. Zpočátku se pohybujeme nahoru velice pomalu - Zouvák si oťukává terén. Ale asi po půl hodině tomu přichází na chuť a zrychlujeme. Cestou mu mezitím dává každý z nás své chytré rady. David, Otta a já. Ale Venca už to má v rukách. Zanedlouho jsme z Klettersteigu pryč a už sedíme u horní chaty(Gmundenerhaus). Trocha odpočinku a pokračujeme k vrcholovému kříži Traunsteinu. Je opravdu velký(zajímavost - Kříž na vrcholu je věnován vojákům, kteří se vrátili z obou světových válek. Je složen z 4000 součástek, které muselo na vrchol vynést 520 mužů a 80 žen. Při svěcení kříže v roce 1950 se na vrcholu schromáždilo na 3000 lidí.). Po focení na vrcholu a obhlížením okolních kopců, které máte jako na dlani, zahajujeme sestup nejdříve zase ke stejné chatě, kde si dáváme zasloužené pivo, potom k druhé chatě(Traunsteinhaus) cestou míjejíce nejlehčí výstupovou cestu(Mairalmsteig), abychom se potom pustili dolů cestou zvanou Naturfreudesteig, která si nic nezadá s Hernlersteigem. Zouváka v dolních částích sestupu už opouštějí síly a proto nás sem tam nazývá různými divnými jmény. Dostat ho na zpáteční cestu po lávkách, která vede těsně nad hladinou jezera bylo skoro nad naše síly. Nezdálo se mu totiž prvních dvacet metrů - byly do kopce. Po dlouhém přemlouvání, přísahání a slibování(že už dnes do kopce nepůjdeme) jsme všichni vyrazili nejdříve mírně nahoru a potom stále dolů až k jezeru, kdy jsme potom stále nad jeho hladinou došli konečně k autu.Minuli jsme i vodopád, jehož vodní tříšť nás krásně osvěžila a povzbudila k dalšímu pochodu. Cestou jsem se těšil na pláž u konečného parkoviště, kde jsem se chtěl vykoupat. Osvěžení bylo opravdu vynikající, voda 8 stupňů, a venku bylo skoro třicet - člověk jako by znova ožil. Potom jsme dojeli v pohodě domů. Zouvák byl velice nadšený a plánuje další výlet do hor: Spitzmauer - Klettersteig nebo Gross Priel - Klettersteig.

Ps: Traunstein byl kdysi můj první výšlap v Alpách, který se velice zkomplikoval protaženíním na dva dny, celkovým vysílením a zánětem spojivek - byl zrovna prosinec. Mohl by to být možná další článek.